V poslední době pozoruji s jistým znepokojením trend „pracovat na sobě“.
Pracovat na své sebehodnotě, pracovat na sebelásce…
Občas jsem unavená už jen z toho naslouchání, jak moc kdo na sobě pracuje .
Při konzultacích se setkávám s lidmi, kteří jsou vyčerpaní, bolaví, vystrašení, nejistí, ztracení, nerozhodní,
cítí se osamělí, bez energie, nemilovaní, ne – mocní…
Anebo naopak: cítí se pod tlakem všech těch „musíš“ a „měl bys“, jsou v jednom kole, neschopni zpomalit,
uvolnit se, vypnout, odpočinout si ….
Bývají buď přecitlivělí anebo téměř zcela odpojeni od svého tělesného prožívání.
Nemyslím, že nám chybí další porce „práce“. Zato vnímám v současné společnosti velikou absenci zdravé,
láskyplné péče.
Péče o nás samé. A teď tím nemyslím nové šatičky a botičky, novou kabelku, rtěnku, telefon, šampaňské a
kaviár.
….
Vědomé tělesné prožívání nám může otevřít cestu ke zkoumání toho, co je pro nás opravdu dobré.
Teď. V přítomném okamžiku. S jemností a laskavou pozorností.
Vydechni a nadechni se. Jak se TEĎ cítíš ve svém těle? Co TEĎ potřebuješ?
Které rovině zralosti odpovídá Tvá momentální potřeba?
Je to panovačné či žebrající : „Chci a chci a chci…“ nedosyceného malého dítěte, které chce naplnění
zvenčí?
Nebo je to třeba vědomí toho, že minulost mohu nechat za sebou, a smířen(á) s tím, kdo jsem TEĎ,
se rozhodnu laskavě pečovat o své potřeby – na SVOU VLASTNÍ zodpovědnost?
Ne proto, že musím, ne proto, že bych měl(a), ale prostě proto, že se mi jeví jako DOBRÝ NÁPAD…
….
Pojďme společně (když okolnosti dovolí) zpomalit, trochu se uvolnit a jemně zkoumat nejdůležitější vztah
v našich Životech – vztah k nám samým. Ne jaký by MĚL BÝT, ale jaký je právě TEĎ.
Jaké by to bylo, láskyplně obejmout sebe i svůj dosavadní Život?
Uvidíme….
Věnujme si tento večer jako dárek sobě. Jako možnost přiblížit se k sobě zas o kousek blíž.
Jako cestu k SEBE-přijetí, SEBE- péči, SEBE – laskavosti.
CO JSEM A CO MÁM – TO MOHU NABÍDNOUT OSTATNÍM